Dobby
Pokud jste fanoušci HP tak si určitě hned vybavíte daného domácího skřítka. Bohužel (protože by se na domácí práce hodil) i bohudík žádného takového skřítka nevlastníme.
Od narození jsem nijak netíhla k motorkám ani jsem si nikdy nepřála se na některé svést apod. Měla jsem stejný názor jako většina lidí a to, že motorkáři jsou dárci orgánů, tlustí, vousatí, pokérovaní chlápci, kteří nemají rodinu a žijí jen pro motorku. 🙈😅
Za svým názorem jsem si vždy pevně stála až do osudového výletu s kamarády do Strachotína v roce 2018. Je to dědina poblíž Pálavy, kde je krásná příroda, hlavně na jaře. Strávili jsme tam celý víkend s tím, že jsme se jeden den vydali pěšky na Pálavské vrchy a druhý den nám náš kamarád nachystal překvapení. Do kempu totiž dorazil na svém vymazleném chopperu. Nijak jsem se nad tím nepozastavovala, až ten daný den.
Po obědě jsme odpočívali, slunili jsme se na prvních pořádně teplých jarních paprscích a povídali si o všem možným. Až padlo téma na motorky a vše kolem nich. Můj Ondra si od mala přál mít motorku a vždycky říkal, že tomu nerozumím, když jsem mu to hatila, že v žádném případě nic takového doma mít nebudeme. Náš kamarád o tom moc dobře věděl a hned využil situace a nabídl mu ať se sveze i se mnou. Nechtěla jsem na to kývnout, ale už mi navlékali helmu na hlavu, s tím že si to určitě užijeme. Ondra si teda udělal jedno kolečko beze mě, protože dlouho motorku neřídil, pak se vrátil pro mě a jelo se. Nikdy jsem na něčem takovém nejela, Ondry jsem se držela jak klíště. Dlaně se mi potily ze strachu a bála jsem se jakkoliv pohnout abych nespadla ze stroje přímo na silnic. Přejížděli jsme novomlýnské nádrže, pomalu jsme zrychlovali a já sledovala jak zem pod námi rychle mizí. Za chvilku se v protisměru objevil menší náklaďák a já si uvědomila, že mám na sobě jen mikinu a kraťase - tedy celé "holé" nohy, a že kdybych slítla, tak bych si je přinejlepším pořádně sedřela. Naštěstí se nic takové nestalo. Projížděli jsme dědinkami kolem, děti nám mávaly a já jim, vítr kolem nás vál, cítila jsem tu rozkvétající přírodu a po celou tu dobu jsme byli jenom Ondra, já a stroj... nemohla jsem tomu uvěřit, ale nic tak krásného jsem tenkrát už dlouho nezažila. 😍
Když jsme se potom vrátili do kempu, všichni se seběhli a čekali na naše dojmy. Nechtěla jsem to hned přiznat, ale jak si Ondra sundal helmu, hned jsem se ho zeptala, jestli by jsme mohli mít taky takovou.... no co vám budu, už jsem byla jasná... a kolik stačilo? 45 minut a celý můj názor s dárci orgánů šel někam... 😅
Cestou domů jsme přemýšleli, kde nějakou motorku v dobrém stavu a za dobrou cenu pořídit, kam by jsme ji dali a které výlety by jsme hned podnikli. Doma jsme si vylepili 3 obrázky motorek na viditelná místa, protože věříme na to, že když má člověk své sny denně na očích, tak máte tendenci k nim směřovat i nevědomě a tím pádem je i jednou dosáhnete.
Od dubna 2018 přešlo několik měsíců až přišel únor 2019. Ondra se vrátil z práce s tím, že jeden jeho kolega prodává cestovní motorku BMW 1150 GS a jestli by jsme se na ni nechtěli někdy přijet podívat. Tak jsme se domluvili, přijeli jsme, zavedl nás do garáže a tam mě sranda přešla....😂 Před námi se objevil černo žlutý stroj, který tam majestátně stál a nechával se od nás obdivovat v celé své kráse. Ondrův kolega nám mezitím povyprávěl snad celý jeho příběh a my motorku jen obcházeli a prohlíželi ze všech stran. Domluvili jsme se že se do pár dnů ozveme jak jsme se rozhodli. Nasedli jsme do auta a řekla jsem "Tak a máme motorku!" z Ondry jsem pak dostala, že si myslel, že se mi ta motorka líbit nebude, že kolegu odmítne a už mu ji nabízet nebude. Ale to se spletl! Po příjezdu jsme přemýšleli co jak udělat, aby jsme ji mohli koupit a schovat ji poblíž našeho bytu.
Nakonec jsme to jak finančně tak i s garáží zvládli. Máme ji pronajatou, je od nás 15 minut a už nám zbývalo "jen" dokoupit oblečení. V dubnu jsme už motorku dovezli do Brna a mohli vyjet na naši první oficiální vyjížďku. Motorku jsem ještě symbolicky před cestou pokropila svěcenou vodu, kterou mám doma schovanou, aby jsme se vždy v pořádku vrátili z cest.
A co s tím má Dobby společného?
Když jsme věděli, že stroj bude náš, chtěli jsme ho taky patřičně pojmenovat. Nechtěli jsme žádnou tuctovou Boženu ani Žihadlo, které by se dle barev nejvíce hodilo. Nakonec Ondra navrhl právě Dobbyho, i když to není žádný fanoušek HP a řekl mi že "Dobby proto, že nám bude věrně sloužit jako domácí skřítek z HP." a bylo.
Od naší vyjížďky na chopperu uběhl pouze rok a už jsme mohli vyjet na vlastním stroji. Nikdy jsem si předtím nemyslela, že něco takového budu chtít sama za sebe a že takový stroj někdy doopravdy budu mít. Jak se říká, člověk míní, Pán Bůh mění. Momentálně na Dobbyho nedáme dopustit, je to láska a člen rodiny. 😍
A co vy? Stalo se vám taky něco podobného? Najdou se tu nějací motorkáři, kteří to měli třeba podobně jako já?
Žádné komentáře:
Okomentovat