Letní praxe na řeckém ostrově Rhodos, nabídka, kterou jsme v r. 2012 jako studentky 3. ročníku cestovního ruchu dostaly. Nemusely jsme se dlouho rozmýšlet, absolvovaly jsme krátký pohovor s agenturou, která to organizovala a už jsme balily kufry. Upřímně, kdybych věděla, co nás tam všechno čeká a v jakém stavu přiletím domů, neváhala bych a nikam bych neletěla. 😂
Na Rhodosu jsme měly strávit spolu s dalšími vybranými studenty z ČR čtyři měsíce jako číšníci/kuchaři v místním hotelu. S tím, že většinu času budeme pracovat, ve volnu cestovat, vyděláme si hezké peníze a budeme mít plno zkušeností. To vše se splnilo, akorát všechno bylo nakonec tak nějak jinak, než jsme si představovali. 😂
Druhý den jsme se seznámily se zbytkem lidí z Čech, s okolím a další den už jsme kmitaly poprvé do práce.
Těch vzpomínek za tu dobu je strašně moc, tak to raději shrnu do bodů. 😅
- ubytování - věděli jsme, že to nejspíš žádný luxus nebude, ale "kobky" jsme fakt nečekaly. Muselo se tam svítit i ve dne, jinak jsme si neviděly ani na špičku nosu. Nábytek byl rád, že drží pohromadě a nějaké soukromí tam taky nebylo. Jednou jsme tam chytili i velkého švába, kterého se nám podařilo zabít až po několika pokusech. 👌
- zaučení - majitelka hotelu nám opět zopakovala, co vše máme zakázané a naopak, co musíme dělat. Po hodinové přednášce nás každou přiřadila k místnímu číšníkovi a už jsme se zaučovaly přímo v praxi.


- pracovní oděv - v restauraci jsme nosili zástěru, košili, sukni a miliony párů bot. Ti kteří mají v plánu podobnou práci/praxi - kupte si co nejkvalitnější obuv nebo aspoň několik párů pevných bot! Já měla koupený nový baleríny, které mi vydržely tak měsíc, pak jsem dostala jedny boty od hotelu a ty nevydržely ani dva týdny ... viz foto. 😅
- hosté - od těch nenáviděných (pro jejich schopnost udělat nepořádek po celém stolem, pro jejich věčnou nespokojenost či různé prapodivné požadavky) až po ty, které jsme vyhlížely od začátku podávání jídel daného dne.
- angličtina - většina Řeků má jednoduchou angličtinu, používají jen ty základní časy. Výslovnost mají celkem pěknou (odposlouchanou z filmů), ale psaní je katastrofa. Píšou to tak, jak ty slova slyší 😄. Časem nebylo ani těžké řešit na recepci můj ztracený mobil, který jsem si, já debil, nechala v areálu na můstku... nebyl to žádný extra model, ale i tak to někomu stálo zato. 😒
- stravování - strava měla být 3x denně, nakonec to bylo tak, že jsme v kuchyňce pro zaměstnance dostávaly zbytky z kuchyně a ještě jsme nevěděli kdy to přesně bude, tím pádem jsme měli nepravidelnou stravu a já to ještě vyšperkovala tím, že jsem se chodívala dojídat za kamarádkou na pláž do mléčného baru, každý den si kupovat normální jídlo sem nechtěla, abych si našetřila co nejvíce. Samozřejmě jsem domů odletěla minimálně tak o 10 kg těžší.😆😒
- volný čas - byl většinou jeden den v týdnu, někdy ani to ne, ale za to jsme pak později měli víc volna za sebou, dalo se tedy ostrov hezky prozkoumat. 😊
- noční život - je tu jiný ("lepší"?) než v Česku nebo aspoň mě to tak přišlo (ne, že bych tenkrát vymetala diskotéky každý víkend), bary a diskotéky tu bývají pod širým nebem, všude světýlka, osvěžující koktejly a plno milých cizinců, takže my děvčata jsme ani moc utrácet nemusely 😅. Nejvíc mě překvapilo, jak jsou místní zvyklí pařit až do 5 do rána a za chvilku jít na další 12 hodinovou šichtu, sice to na nich někdy bylo dost vidět, ale svou práci zvládli jako vždy.
- vydělané peníze - na tu dobu jsme si vydělali pěkné peníze, já si za ně zvládla v Česku koupit nový noťas, mobil a zbytek si nechat na další cestování ✌ Dost za to mohly i dýška, které nám hosti nechávali kolikrát na stole, pod ubrusem nebo přímo zastrkávali do zástěr, aby to vedoucí neviděla. 😀
- místní vztahy - samozřejmě za tu dobu jsme snad všechny zažily letní lásku s místními Albánci/Řeky. Myslím, že i díky tomu jsme to tam všechny zvládly celé ustát. Někteří se po odletu z Rhodosu ještě párkrát viděli, ale nakonec nikdo s nikým nezůstal šťastně až navěky.
- stesk po domově - ach jak mě se stýskalo! Tehdy mít internet v mobilu nebylo automatický a na skype jsem mohla chodit ke kamarádce na noťas, takže mi bylo blbý ji s tím často otravovat. Dřív jsem si myslela, že žít bez rodiny v zahraničí zvládnu, ale když jsem si to vyzkoušela, hned jsem změnila názor. 😅
Ty brďo, to to letí. Zlaté naše Švýcarsko v prvním ročníku na týden. Jen si asi budu do smrti pamatovat, jak se mi udělalo v autobusu špatně a chvíli jsem si jsem si myslela, že budu zvracet do kabelky. :D (Nakonec to dobře dopadlo, ale bylo to těsně.)
OdpovědětVymazat